„Co to mělo být v té jídelně?“ založila si ruce na hrudi Tess a dívala se na mě přes regál v supermarketu.
„Co myslíš?“ potřásla jsem hlavou.
„Ty víš, co myslím. Co to mělo být za scénku s Jessicou?“ zamračila se.
„Měla jsem začít brečet? Stejně jsem to nechtěla jíst,“ pokrčila jsem rameny a udělala pár kroků stranou, abych se dostala k výběru zeleniny.
„To ne, ale tohle přeci není normální. Absolutně jsi ji ignorovala.“
„Jo,“ souhlasila jsem, „škoda energie, nemyslíš?“ mrkla jsem na ni.
„…Ale,“ rozhodila rukama, ale najednou ztichla.
„Co je?“ nechápala jsem.
Zamyšleně se podívala směrem ke stropu a ukázala tím směrem svým ukazováčkem. „Poslouchej,“ šeptla. Jasně, celým nákupním centrem se rozléhaly tóny nějaké písničky.
„To sis všimla až teď, že tu hraje rádio?“ pozvedla jsem obočí.
Protočila očima. ‚To jsou kluci,‘ naznačila ústy.
„Ah,“ dech se mi zadrhl v plicích. Ano, poznávala jsem ty hlasy. Ten hlas.
„Nedávno na tu písničku vyšel videoklip,” zasmála se a zavrtěla hlavou. Nechápavě jsem na ni zírala. Ještě stále jsem se nemohla vzpamatovat. Bylo bláznivé, že jsem jeho hlas měla stále v hlavě; stále jsem si ho přehrávala. Bylo to k zbláznění. „Myslíš, že bych ti mohla pomoct s nákupem až domů? To video musíš vidět,” rozšířily se jí zorničky vzrušením a začala přitakávat.
Povzdechla jsem si. Jiná, než kladná odpověď pro ni neexistovala. „Když myslíš,” pokrčila jsem rameny.
„V tom klipu jsou nazí do půlky těla; je to úplně,” odmlčela se a začala rozhazovat rukama, „emm...”
„Chápu,” zasmála jsem se a snažila se ji od této chvíle ignorovat. Bylo mi jasné, že do té doby, než se na to video nepodívám, nebude mluvit o ničem jiném, než o nich.
„Jsme doma!“ zakřičela jsem, když Tess položila papírové vaky s nákupem na botník a shýbala se ke svým botám. Nohou jsem kopla do dveří a dveře za sebou zabouchla.
„Jsme?“ ozvala se tichá otázka z kuchyně. Celý spodním patrem se linul oblak úžasné vůně.
„Tess mi pomohla s nákupem a chvilku se tu zdrží. Chce mi něco ukázat,“ mumlala jsem, když jsem se dostávala ze svých bot na podpatku.
„Dobrý den,“ promluvila najednou zaskočeně Tess vedle mě.
Zmateně jsem se otočila. Ve dveřích stála Eva. Měla na sobě černé přilehlé šaty, které dokonale obkreslovaly její ženské křivky, a přes to zavázanou zástěru na vaření, do níž si utírala našpiněné ruce.
„Nechceš zůstat na večeři?“ pousmála se mile. „…Myslím, že by to pro Katie bylo příjemnější, mít tu dnes večer nějakého spojence v podobě kamarádky.“
Vrhla jsem po ni vražedný pohled. Měla jsem dojem, že jsem jí jasně vysvětlila, že přátele nemám. Ovšem podle Tessiny nulové reakce na tento patrný náznak jsem uznala, že se to tak zřejmě opravdu jeví. Možná… Možná bych jí alespoň částečně věřit mohla.
„Ne, děkuji,“ zavrtěla hlavou, „máma se mnou počítá doma.“
„Dobře,“ pokývala teta, „ale jestli chceš, zavolej jí, jestli můžeš zůstat. Máme tu ještě dva pokoje pro hosty.“
„Já…,“ hlasitě polkla. Bylo vidět, jak ji má teta hnala do kouta. Nechápala jsem to. Proč tak moc stála o to, aby tu dnes večer zůstala? „Já půjdu domů,“ pousmála se nesměle. „Nezlobte se, prosím.“
Možná až moc nápadně jsem si hlasitě oddychla. Uvolněným vydechnutím horkého vzduchu jsem připoutala pozornost.
„To je ta večeře oficiální?“ zaskuhrala jsem a ukázala na Evin oděv. Zdálo se, že mi obě uvěřili, že ten oddech byl právě kvůli oblečení.
„…Nenutím tě do šatů,“ odmlčela se.
„Fajn,“ kývla jsem spokojeně, i když jsem moc dobře věděla, co to odmlčení mělo znamenat. Dávala mi tím příležitost k dospělé reakci. Měla jsem říct, že si je i přesto obleču, neboť se mi to tak zdálo vhodné. Ne; nehodlala jsem se chovat dospěle.
„Kam chceš dát ten nákup?“ zvedla jsem s námahou oba papírové pytle z dřevěného botníku.
„Do kuchyně,“ zamumlala a otočila se na podpatku svých lesklých bot.
„Můžu?“ skousla si ret a s nadšením na mě pohlédla. Seděla jsem vedle ní na posteli a dívala se na sloupec videí, který se nabídl po našem pokynu.
Čelist jsem měla pevně zatnutou a ztěžka jsem se mohla nadechnout. Byla jsem neskutečně nervózní. Ruce se mi třásly takovým způsobem, že jsem si je musela dát pod nohy, aby to Tess nezpozorovala. Nějakou dobu jsem se musela odhodlávat k přikývnutí. Když jsem se podívala do velkého zrcadla naproti mé posteli, zděsila jsem se. Vypadala jsem hrozně.
„Klid,“ zasmála se, když zpozorovala mou popelavou barvu v obličeji. „Zasměješ se a určitě se uvolníš před tou večeří, uvidíš,“ mrkla na mě.
Určitě, odfrkla jsem si v duchu. …Kdyby jen věděla.
Najela šipkou na první nabízené video a klikla. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli se video spustilo a začalo odpočítávání. Samovolně se mi stáhlo hrdlo.
„Vidíš? Směješ se,“ šťouchla do mě po prvních vteřinách.
Přitakala jsem. Ovšem jen, co jsem dokončila pohyb svou hlavou, krev mi ztuhla v žilách.
„Katie?“ zatřásl někdo mým ramenem.
„Huh?“ zvedla jsem roztěkaně hlavu.
„Dívala ses vůbec na to video?“
„J-jo,“ přitakala jsem, „kousek.“
Zklamaně zavřela notebook. „Tobě se nelíbilo?“
„Líbilo,“ nuceně jsem se pousmála, „jen o nich nic nevím a přijde mi to absolutně… divné,“ ošila jsem se nervózně.
„Takže?“ nutila mě do pokračování.
„Řekneš mi o nich něco? …Něco málo?“ dodala jsem rychle. Bylo mi jasné, že o nich může mluvit celé hodiny. Přesně tak, jako mluvila o jednom z nich. Nebyla jsem si jistá, jak se jmenoval.
Oči se jí rozzářily. Začínala jsem se bát, že to nebyl moc dobrý nápad, žádat ji právě o tohle.
„Takže,“ zhluboka se nadechla a nadšeně si poposedla, „Niall je Ir,“ začala a já ji hned uťala. „To je ten blonďák?“
Přikývla.
„Tak to už vím,“ zasmála jsem se. „O něm mluvíš od té doby, co jsi mi o nich řekla.“
„Dobře,“ vydechla trochu zklamaně, ale vzápětí se zase rozzářila. „Louis je nejstarší s má přítelkyni, která se jmenuje Eleanor. Liam je z nich asi nejrozumnější. Chodí s Danielle, která tancuje pro různé zpěváky a X-Faktor.“
„Liam je ten, co je na krátko ostříhaný?“
„Přesně ten,“ přikývla.
„A další?“
„Pak už je tam jen Zayn a Harry. Zayn chodí s tou blondýnkou z Little Mix, Perrie. Víš který?“
„Matně si vybavím jeho obličej,“ souhlasila jsem.
Věděla jsem, co teď přijde. Ruce jsem sbalila v pěst a nehty zaryla hluboko do dlaně. Bolelo to a slzy se mi tlačily do očí, ale bylo to nutné. „A Harry?“ pípla jsem přiškrceně.
„To je ten kudrnáč,“ pousmála se. „Nedávno chodil s Taylor Swift, ale moc dlouho jim to nevydrželo,“ řekla a na chvíli se odmlčela. „No, Harry má každou chvílí nějaký románek, takže…“
„Je děvkař?“
„…Já nevím,“ řekla váhavě. „Možná.“
Zatnula jsem čelist a přikývla.
„Katie, pojď dolů!“ slyšela jsem zpoza dveří.
Rychle jsem si přes hlavu přetáhla černý volný top a vyběhla z pokoje. Na schodech jsem své vlasy vysvobodila ze slabé gumičky, kterou jsem si vzápětí navlékla na pravé zápěstí, a vlasy rozhodila na ramena.
„Dobrý večer,“ vydechla jsem, když jsem doběhla do jídelny. U stolu seděl muž středního věku. Hned na první pohled mě zaujal jeho styl oblečení. Nebylo to strojené a zároveň se to jevilo tak oficiálním. Jistě, módní návrhář se pozná.
„Katie, tohle je můj kolega James Boomer,“ ukázala na muže, který se zvedal od stolu.
„James,“ potřásl mou rukou.
„Catherine,“ pousmála jsem se nuceně. Po rozhovoru s Tess jsem nijak zvlášť neměla náladu na milý přístup ke komukoliv, ale nechtěla jsem si dělat problémy.
Když jsme se usadili a pustili do prvního chodu jídla, James si nepatrně odkašlal.
Tázavě jsem k němu zvedla svůj unuděný pohled.
„Slyšel jsem, že tě baví psaní,“ usmál se mile.
Zřejmě se ode mě očekávalo, že s nadšením přitakám a ponořím se s ním do rozmluvy o dnešní britské žurnalistice, ale mně se na místo toho stáhlo hrdlo; dnes už poněkolikáté. Zděšeně jsem se podívala na tetu.
„James se zajímal, jaké máš záliby,“ pevně se mi zadívala do očí. Chtěla po mně sebekontrolu.
„Erm, ano,“ bylo jediné, co jsem řekla. Zhluboka jsem se nadechla a vložila do úst další sousto pokrmu.
Žádné komentáře:
Okomentovat