„Katie?“ otevřely se dveře od mého hotelového pokoje a dovnitř nahlédl Liam.
„Tak?“ rychle jsem se přesunula na kraj postele, abych mu byla co nejblíže. Rozevřel dveře a vešel dovnitř. Zavřel je za sebou a zády se opřel o chladivé dřevo.
Vydechl. „Asi v pohodě,“ pousmál se. Cítila jsem, jak mě zkoumá.
„Nekoukej se na mě tak,“ zamumlala jsem a nepříjemně se ošila.
Zhluboka se nadechl. „Už to dali do zpráv,“ oznámil mi opatrně.
„Dobře,“ přikývla jsem a odvážila jsem se mu podívat do očí. Byl stále smutný.
„Myslíš, že to zvládneš?“
„Jo,“ zvedla jsem koutky úst vzhůru.
„Holky budou každou chvílí na hotelu,“ řekl. „Nakonec se stihne i plánovaná procházka po Glasgow.“
„Tak si to užijte,“ usmála jsem se.
Zamračil se. „Jenže ty jdeš s námi, Katie. Jako Harryho přítelkyně.“
„Uh,“ vydala jsem ze sebe jediné a zavřela oči. Přála jsem si odtud zmizet. Začínala jsem litovat, že jsem jela. Sice bych nepoznala svého nejlepšího přítele, ale alespoň bych nebyla v takových nepříjemnostech. I když… Liam se stal přítelem na život a na smrt. Stal se jedinou osobou v mém životě, u které jsem měla pocit, že jí můžu říct cokoliv, absolutně cokoliv.
„Bude to v pohodě,“ ujistil mě a přešel přes pokoj až ke mně. „Budeme tam všichni. Poznáš holky, užijeme si společně část hezkého odpoledne.“
„Proč očekávám nějaké to ‚ale‘?“ podívala jsem se na něj s obavami.
Vážně se na mě zadíval. „Teď už jsi oficiálně Harryho přítelkyně. Myslím, že víš, co to nese za důsledky.“
Stála jsem před dveřmi a přemlouvala se k tomu, co mi řekl Liam. Nechtěla jsem. Měla jsem sevřený žaludek, všechno se mi hnusilo, ale musela jsem.
Pozvedla jsem ruku a klouby svých prstů zabušila na dveře.
„Hned!“ ozvalo se zpoza dveří a po chvíli se otevřely.
„Čau,“ koukal na mě překvapeně.
„L-Liam říkal, že mám jít před odchodem ještěk tobě. Prý… Prý se máme nějak domluvit, nebo tak něco,“ vysvětlila jsem svou přítomnost před jeho pokojem absolutně nezúčastněně a uhla pohledem.
„Uh, jo, jasně. Pojď dál,“ řekl a udělal krok vzad, abych mohla projít.
„Takže...,“ snažila jsem se nějak načít konverzaci, ale bylo to těžké. Nevěděla jsem, jak se nenápadně dostat do určitých míst naší konverzace bez toho, aniž bychom se pohádali.
„Takže teď spolu chodíme,“ vyslovil ten zásadní problém, který mezi námi byl. Vlastně nebyl jediný. Stále mezi námi bylo to značné napětí. Zasunul si ruce do kapes od kalhot a přesměroval svůj pohled k zemi.
„Cítíš to?“ zeptala jsem se absolutně nesmyslně. Potřebovala jsem vědět, jestli to cítím jen já a nebo on také.
Nechápavě se zamračil. „Co jako?“
„Takže teď spolu chodíme,“ vyslovil ten zásadní problém, který mezi námi byl. Vlastně nebyl jediný. Stále mezi námi bylo to značné napětí. Zasunul si ruce do kapes od kalhot a přesměroval svůj pohled k zemi.
„Cítíš to?“ zeptala jsem se absolutně nesmyslně. Potřebovala jsem vědět, jestli to cítím jen já a nebo on také.
Nechápavě se zamračil. „Co jako?“
„Napětí mezi námi,“ vysvětlila jsem a založila si paže na hrudi. Pátravě jsem pozorovala jeho tvář.
„Ještě aby ne, když jsi absolutně nepřístupná. Podívej se na svůj postoj!“ rozhodil rukama směrem ke mně.
„Děláš si legraci?“ uchechtla jsem se sarkasticky. „Co si o sobě sakra myslíš?!“
Mlčel.
„Fajn,“ zavrčela jsem. „Nevím sice na co si hraješ a proč to vlastně vůbec děláš, ale tohle mě vážně nebaví. Tohle všechno dělám jen kvůli Liamovi a Danielle!“ zdůraznila jsem.
„Děláš jako by ti na jejich vztahu nějak záleželo. Stejně to všechno děláš jen proto, aby ses dostala blíž ke mně. Dostala se mi do postele a pak napsala nějakou bulvární bombu.“
Měla jsem pocit, že vidím rudě. Dvěma kroky jsem překonala tu nepatrnou vzdálenost mezi námi a bez přemýšlení vystřelila pravou ruku vzhůru směrem k jeho tváři. Mou dlaň ihned vyměnila ta jeho a začal si třít podrážděnou kůži.
„Měl by sis už konečně měl uvědomit, že všichni nejsou tak sobečtí a egoističtí jako jsi ty. A už konečně pochop, že nejsi středem vesmíru, okolo kterého se točí každá sukně.“ S těmito slovy jsem se otočila směrem ke dveřím a s hlasitým bouchnutím pokoj opustila.
Zaklepala jsem na dveře od Liamova pokoje.
„Katie?“ otevřel a na tváři se mu usadil překvapený výraz.
„Tohle nedám, Liame. Nevydržíme spolu ani tři minuty!“ šílela jsem.
„Co se stalo?“ spustil klidným vyrovnaným hlasem a pustil mě dovnitř.
„Dala jsem mu facku.“
„Ou,“ bylo jediné, co ze sebe vydal a div se nezačal smát.
„Kdo komu dal facku?!“ vyšla z koupelny s podivem vysoká štíhlá slečna, jejíž obličej lemovaly hnědé rovné vlasy. Byla snědší pleti a byla nádherná.
Liam se zasmál.
„Dan, toto je má kamarádka Katie,“ řekl a úsměvem na mě ukázal. „Katie, toto je má přítelkyně Danielle.“
„Moc ráda tě poznávám,“ řekla jsem a na tváři se mi rozlinul široký úsměv. „Liam mi o tobě hodně vyprávěl.“
„Taky ráda poznávám Liamovu potenciální milenku,“ upřímně se zasmála. „Abych pravdu řekla, jsem ráda, že to jsi právě ty. Vypadáš mile.“
„Ah,“ vydala jsem ze sebe překvapeně.
„Katie dala Harrymu facku,“ vložil se do toho Liam s původním tématem.
Danielle se zasmála. „Jo, ty se mi líbíš,“ řekla se smíchem a mrkla na mě. Pak popadla jednu z tašek a vrátila se zpět do koupelny, odkud zvýšeným hlasem dodala: „Konečně to někdo udělal. Třeba se už konečně probudí.“
„Ještě aby ne, když jsi absolutně nepřístupná. Podívej se na svůj postoj!“ rozhodil rukama směrem ke mně.
„Děláš si legraci?“ uchechtla jsem se sarkasticky. „Co si o sobě sakra myslíš?!“
Mlčel.
„Fajn,“ zavrčela jsem. „Nevím sice na co si hraješ a proč to vlastně vůbec děláš, ale tohle mě vážně nebaví. Tohle všechno dělám jen kvůli Liamovi a Danielle!“ zdůraznila jsem.
„Děláš jako by ti na jejich vztahu nějak záleželo. Stejně to všechno děláš jen proto, aby ses dostala blíž ke mně. Dostala se mi do postele a pak napsala nějakou bulvární bombu.“
Měla jsem pocit, že vidím rudě. Dvěma kroky jsem překonala tu nepatrnou vzdálenost mezi námi a bez přemýšlení vystřelila pravou ruku vzhůru směrem k jeho tváři. Mou dlaň ihned vyměnila ta jeho a začal si třít podrážděnou kůži.
„Měl by sis už konečně měl uvědomit, že všichni nejsou tak sobečtí a egoističtí jako jsi ty. A už konečně pochop, že nejsi středem vesmíru, okolo kterého se točí každá sukně.“ S těmito slovy jsem se otočila směrem ke dveřím a s hlasitým bouchnutím pokoj opustila.
Zaklepala jsem na dveře od Liamova pokoje.
„Katie?“ otevřel a na tváři se mu usadil překvapený výraz.
„Tohle nedám, Liame. Nevydržíme spolu ani tři minuty!“ šílela jsem.
„Co se stalo?“ spustil klidným vyrovnaným hlasem a pustil mě dovnitř.
„Dala jsem mu facku.“
„Ou,“ bylo jediné, co ze sebe vydal a div se nezačal smát.
„Kdo komu dal facku?!“ vyšla z koupelny s podivem vysoká štíhlá slečna, jejíž obličej lemovaly hnědé rovné vlasy. Byla snědší pleti a byla nádherná.
Liam se zasmál.
„Dan, toto je má kamarádka Katie,“ řekl a úsměvem na mě ukázal. „Katie, toto je má přítelkyně Danielle.“
„Moc ráda tě poznávám,“ řekla jsem a na tváři se mi rozlinul široký úsměv. „Liam mi o tobě hodně vyprávěl.“
„Taky ráda poznávám Liamovu potenciální milenku,“ upřímně se zasmála. „Abych pravdu řekla, jsem ráda, že to jsi právě ty. Vypadáš mile.“
„Ah,“ vydala jsem ze sebe překvapeně.
„Katie dala Harrymu facku,“ vložil se do toho Liam s původním tématem.
Danielle se zasmála. „Jo, ty se mi líbíš,“ řekla se smíchem a mrkla na mě. Pak popadla jednu z tašek a vrátila se zpět do koupelny, odkud zvýšeným hlasem dodala: „Konečně to někdo udělal. Třeba se už konečně probudí.“
Vzala jsem si hřeben do ruky a jeho kartáč zaklenula mezi vlasy. Pomalým tahem jsem se je snažila přinutit ke spolupráci. Byly zacuchané a nešli rozčesat.
„Musíš být trpělivá, jinak je nerozčešeš,“ říkala mi a dál se snažila rozmotat můj chuchvalec vlasů. „Nevztekej se, nebo to budeme muset ostříhat. Ještě vydrž.“
„To tahá!“ ošila jsem se.
„Přestaň, to vydržíš. Ty vlasy prostě rozčesat musíme.“
„Mami,“ zakňučela jsem.
„Spolu to zvládneme,“ mrkla na mě do zrcadla, před kterým jsme stály.
Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a netrpělivě jsem škubala hřebenem ve svých vlasech. Po tvářích mi stékaly slzy.
„Spolu to zvládneme,“ zašeptala jsem a hřbetem ruky si setřela utřela mokré tváře. "Jasně. Tak kde sakra jsi?!" vykřikla jsem a hodila hřebenem o zem. "Kde sakra jsi, když tě potřebuju?!" křičela jsem. Z očí se mi spustil nový proud slz. Nenáviděla jsem se za to. Poslední dobou jsem pořád projevovala jen svoji slabost, nesnášela jsem to.
„Kde?!“ Vztekem jsem shodila lahvičky se šampónem a sprchovým gelem z poličky a pak bouchla pěstmi do zdi. Žilami mi proudil nespoutaný vztek.
„Nechalas mě tu,“ vydechla jsem a opřela se zády o stěnu. Brečela jsem, chtěla jsem umřít.
V tu chvíli se rozrazily dveře od koupelny a já se s brekem svezla k zemi. Nezvládla jsem to.
„Musíš být trpělivá, jinak je nerozčešeš,“ říkala mi a dál se snažila rozmotat můj chuchvalec vlasů. „Nevztekej se, nebo to budeme muset ostříhat. Ještě vydrž.“
„To tahá!“ ošila jsem se.
„Přestaň, to vydržíš. Ty vlasy prostě rozčesat musíme.“
„Mami,“ zakňučela jsem.
„Spolu to zvládneme,“ mrkla na mě do zrcadla, před kterým jsme stály.
Dívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a netrpělivě jsem škubala hřebenem ve svých vlasech. Po tvářích mi stékaly slzy.
„Spolu to zvládneme,“ zašeptala jsem a hřbetem ruky si setřela utřela mokré tváře. "Jasně. Tak kde sakra jsi?!" vykřikla jsem a hodila hřebenem o zem. "Kde sakra jsi, když tě potřebuju?!" křičela jsem. Z očí se mi spustil nový proud slz. Nenáviděla jsem se za to. Poslední dobou jsem pořád projevovala jen svoji slabost, nesnášela jsem to.
„Kde?!“ Vztekem jsem shodila lahvičky se šampónem a sprchovým gelem z poličky a pak bouchla pěstmi do zdi. Žilami mi proudil nespoutaný vztek.
„Nechalas mě tu,“ vydechla jsem a opřela se zády o stěnu. Brečela jsem, chtěla jsem umřít.
V tu chvíli se rozrazily dveře od koupelny a já se s brekem svezla k zemi. Nezvládla jsem to.
„Promiň, slyšel jsem ránu a… Ježiši, Katie!“ vystřelila ke mně černá postava. Chytla mě za obličej a zvedla ho vzhůru. Nutila mě ukázat důkaz mé slabosti.
„Ne,“ protestovala jsem kuňkavě a snažila se její silné ruce dostat do co největší vzdálenosti od mého těla.
„Katie, podívej se na mě.“ Má hlava byla jako ve svěráku.
„Ne,“ vzlykla jsem a opět se pokusila o osvobození; marně.
„Ne,“ protestovala jsem kuňkavě a snažila se její silné ruce dostat do co největší vzdálenosti od mého těla.
„Katie, podívej se na mě.“ Má hlava byla jako ve svěráku.
„Ne,“ vzlykla jsem a opět se pokusila o osvobození; marně.
„Sakra, Katie!“ zvýšila hlas ta osoba. „Uklidni se.“
„Jdi pryč,“ snažila jsem se ji odstrčit.
„Podívej se na mě.“
Zamrkala jsem a přes slzy se pokusila zaostřit na obličej. Až teď jsem si uvědomila, čí to byl hlas. „H-Harry,“ zděsila jsem se.
Pustil můj obličej a já si začala rychle stírat slzy stékající slzy. Musela jsem se uklidnit. Nemohla jsem brečet, ne před ním. Schovala jsem si ubrečený obličej do dlaní a zahučela: „Mohl bys odejít, prosím?“
„J-jo,“ váhavě souhlasil. „Budeš v pohodě?“
„Jo,“ vydechla jsem bez toho, aniž bych se na něj podívala.
„Počkám vedle,“ bylo jediné, co řekl a opustil místnost.
Hlasitě jsem vydechla.
Jeli jsme výtahem do haly hotelu. Vlasy jsem měla sepnuté do jednoduchého ležérního drdolu a na očích jsem měla černé sluneční brýle. Nechtěla jsem, aby ostatní viděli, jak jsem to nezvládla. Stačí, že to viděl on.
Stáli jsme vedle sebe a mlčeli. Atmosféra mezi námi nepříjemně houstla. Měla jsem pocit, že bych měla něco říct, nebo že on chce něco říct; nikdo jsme se k tomu ovšem neměl.
„Er,“ odkašlal si, „psal jsem Liamovi, že se trošku zdržíme,“ řekl do ticha, které vyplňovalo jen hučení výtahu, „čekají v hale.“
„Fajn,“ zachrčela jsem. Po vyčerpávajícím breku a pak dlouhém mlčení můj hlas nebyl v nejlepší kondici. „Díky.“
Periferním viděním jsem zahlédla, jak jen přikývl.
Když jsme se blížili k přízemí, promluvil: „Teď bychom se asi měli chytnout za ruce.“ Čekal, jak zareaguji.
Podřazeně jsem přikývla a přijala jeho nabídnutou dlaň.
Výtah cinkl a dveře se otevřely. Společně jsme vystoupili z kabiny a šli ruka v ruce ke skupince lidí, která na nás čekala.
„Katie,“ šel nám naproti vysmátý Louis držíc se za ruku s roztomilou vysokou brunetkou. „Rád bych ti představil slunce mého života, Eleanor,“ řekl a se zářícím pohledem se na ni zazubil. „El, tohle je naše nová kamarádka, Katie.“
„A koukám, že i Harryho nová přítelkyně,“ uculila se na naše stále spojené ruce a natáhla ke mně ruku. „Ráda tě poznávám, Katie.“
„Také mě těší,“ potřásla jsem si s ní rukou.
To už za námi přišli i ostatní. Když jsem se seznámila i s Niallovou nejlepší kamarádkou Amy, mohli jsme vyrazit.
Ještě, než jsme stihli vyjít na ulici před hotel, doběhl mě Liam.
„V pohodě?“ zastavil mě a vážně si mě přeměřil. Přes brýle ovšem nic moc vidět nemohl.
„Jo,“ přikývla jsem. Harry se taktně vzdálil.
„Harry psal, že…,“ odmlčel se a nervózně vyhledal Harryho postavu opodál.
Zavrtěla jsem hlavou. „Ať psal cokoliv, je mi to fuk. Jdeme? Chci to mít za sebou.“
„Jasně,“ přikývl a já opět ucítila jemné sevření své levé ruky. Když jsem tím směrem natočila hlavu. Viděla jsem Harryho, jak hledí zpříma před sebe a udržuje si nezúčastněný výraz. Takové sebeovládání jsem měla také. Ovšem to bylo před tím, než jsem poznala je.
Žádné komentáře:
Okomentovat