Zmáčkla jsem na zelené tlačítko ‚Answer‘ a na monitoru notebooku se objevila známá tvář. Usmála jsem se. „Ahoj.“
„Katie!“ vyhrkla a já i přes nekvalitu obrazu webkamery viděla, jak se jí do očí nahrnuly slzy. „Tak ráda tě vidím.“
„Já tebe,“ uculila jsem se na Evu, se kterou jsem právě skypovala.
„Jak se ti daří?“ zeptala se s obavami v hlase. Věděla jsem, že četla veškeré bulvární výtisky, na kterých se objevili kluci, protože byla 99% šance, že tam bude zmínka i o mně. Také byla ve spojení s Paulem, takže věděla téměř vše oficiální.
„Skvěle,“ odpověděla jsem po dlouhé době upřímně a usmála jsem se.
„Vážně?“ ujišťovala se překvapeně.
„Ano, samotnou mě to překvapuje, ale cítím se vážně dobře,“ pokývala jsem nadšeně hlavou. Byl to nezvyk, cítit se tak nadlehčeně, bezstarostně a svobodně. „Jak se máš ty?“
„Mám se celkem fajn, i když je hodně práce. Mám pro tebe překvapení,“ řekla a tajemně našpulila pusu.
„Uh, nesnáším překvapení,“ zaskuhrala jsem.
„Já vím,“ přikývla.
„Ahoj, cestovatelko!“ objevila se v obrazu další osoba.
„Tess!“ vypískla jsem nadšeně.
„Komu vděčíme za tvou dobrou náladu?“ vyzvídala a dychtivě se nahnula blíž, jako to dělávala vždy, když chtěla zjistit nějaké novinky. Podepřela si bradu pravou rukou a čekala na odpověď. Chyběla mi.
„Hlavně asi Harrymu, hodně mi pomohl,“ usmála jsem se a podepřela si bradu zaťatými pěstmi.
„Jak ti pomohl?“ vmísila se do toho Eva. Na jejím obličeji pohrával zamračený výraz.
„Povídali jsme si po té, co mě probudil z noční můry.“
„Jak tě probudil? Cože?“ nechápala.
„Em,“ odmlčela jsem se a přemýšlela, jak to říct, aby moc nevyváděla. „Máme společný pokoj.“
„Prosím?“ zvýšila se najednou frekvence Evina hlasu.
„Klid, prosím.“ A to nevíš, že pokoj není jediné, co máme společného, pomyslela jsem si a vzpomněla si na svou reakci, když jsem včera vstoupila do tohoto pokoje a viděla manželskou postel.
„Kdo všechno je s tebou tedy na pokoji?“ zajímala se Tess.
„Jen Harry,“ zamračila jsem se. Nechápala jsem smysl otázky. Mělo by nás tu být víc?
„Co jen Harry?“ ozvalo se ve dveřích. Vlezl do místnosti, zavřel za sebou dveře, a když se otáčel směrem ke mně, pohodil vlasy a rukou si je stáhl ke straně. Zvedl ke mně tázavý pohled.
„Jen Harry se mnou obývá hotelový pokoj,“ pousmála jsem se a vrátila se svým pohledem k monitoru svého notebooku.
„A kdo jiný?“ pokračoval. „Vždyť je tvůj přítel.“
„Kdo je to?“ tázavě pozvedla obočí Tess a Eva jen čekala na odpověď.
Rozesmála jsem se. „Harry.“
„Líbí se mi tvůj smích,“ ignoroval Harry tu zřejmou skutečnost, že s někým volám. Skočil vedle mě na postel a podepřel se loktem. Řekl to jako by mě informoval o aktuálním stavu fotbalového zápasu. Ignorovala jsem to.
„Ahoj, Evo. Tess,“ zvedl druhou ruku a mávl jim na pozdrav.
„Ahoj,“ ozvalo se od nich dvojhlasně.
„Asi vám Katie budu muset unést. Za chvíli jdeme pryč, takže by se měla jít připravit.“
„Už?“ zamračila jsem se na kudrnatou hlavu vedle svého ramene. Prameny jeho vlasů mě jemně šimraly na holé kůži.
„Jo, za hodinu vycházíme,“ zvedl ke mně pohled a pak se zazubil do webkamery.
Obě se na jeho účet zasmály.
„Tak my vás nebudeme zdržovat,“ řekla Eva s úsměvem. „Zavoláme si?“ ujišťovala se ještě a já v jejím hlase slyšela, že má strach z odpovědi. Já to teď ovšem cítila jinak. Už jsem necítila zatrpklost ke všemu, co se týkalo mého předešlého života. Ona do mého života patřila a byla má druhá rodina.
„Zavoláme,“ usmála jsem se a pak hovor ukončila.
„Katie, nemohla by sis pospíšit?“ slyšela jsem Harryho přes stěnu. „Potřebuju taky do koupelny, než půjdeme.“
Poslední pohled na sebe do zrcadla, hluboký nádech. Sáhla jsem po klice a otevřela dveře.
Harry byl ke mně zády a oblékal se do saka.
Zastavila jsem se mezi futry. Nervózně jsem podlomila nohu v kotníku a pohupovala se na hraně vysokého podpatku.
„Nebudu ti jako tvá přítelkyně dělat ostudu?“ zeptala jsem se tiše a skousla spodní ret. Cítila jsem se nesvá. Nerada jsem nosila oblečení, jaké jsem si vybrala pro dnešní příležitost. Měla jsem na sobě přilehlé černé šaty do půli stehen, které měly na místo výstřihu průsvitný silon sahající až do poloviny hrudi,takže můj dekolt vynikl na můj vkus možná až moc.
Se zájmem se otočil a sjel mě pohledem. Překvapením pootevřel ústa. „Wow,“ vydechl a stále na mě zíral neschopen slova. Vždy jsem si přála, abych někdy nějakému klukovi vyrazila dech svým vzhledem, ale vážně jsem neočekávala, že to bude dnes a ten dotyčný bude právě Harry.
„Víte všichni, jaký je plán, že jo?“ ujišťoval se Zayn, když jsme šli ztichlou ulicí v doprovodu dvou bodyguardů do klubu. Kluci říkali, že objevili nějaký solidní jen pár metrů od hotelu, takže nebyla potřeba dopravy autem.
Zayn vyhledal můj pohled a s významným úsměvem na mě mrkl.
Tiše jsem zaúpěla.
„Plán?“ zamračil se Niall.
„Opít Katie,“ zasmál se.
Niall se hlasitě rozesmál. „Tak to bude ještě sranda.“
„Moc nejásej,“ uťala jsem ho vražedným pohledem a ušklíbla se. Neměla jsem ráda, když si ze mě někdo dělal legraci ohledně alkoholu. Neměla jsem ho moc v lásce. Nedokázala jsem říct proč, ale prostě neměla. Přišlo mi zbytečné ho pít. Nic mi to nikdy nedalo, spíš jen vzalo.
Harrymi dal ruku kolem pasu a přitáhl si mě k tělu. Naklonil ke mně hlavu a tlumeným hlasem mi vydechl na temeno hlavy do vlasů: „Niall vydrží celkem dost.“ Znělo to jako varování.
„Mě by celkem zajímalo, kolik toho vydrží Katie,“ dumal nahlas Louis. „Řekl bych, že ji podceňujeme.“
Mlčela jsem. Na to jsem neměla co říct.
„Uvidíme,“ uzavřel tuto diskuzi Zayn, ale jeho rozpoložení mluvilo o mnohém. Byl si svým přesvědčením jistý a nepřipouštěl si jiná východiska.
„Je to tady,“ řekl Liam, ukázal před sebe a propletl se do čela skupinky. Podle vstupu to vypadalo na nějaký zapadlý podnik. Nevěděla jsem, co od toho očekávat. Otevřel dveře, ke kterým musel sestoupit dva schody, a vešel dovnitř.
„Docela mrtvo,“ zasmál se Zayn, když jsme všichni vešli za Liamem.
„To bych řekl,“ zabručel vedle mě Harry. Stále se držel v mé blízkosti. Nevěděla jsem, jestli by mě to mělo těšit, nebo znervózňovat.
„Vypadalo to nejsolidněji,“ odporoval Niall.
„Jo, jenže to jsme nevěděli, že tu budou jen zbohatlíci středního věku,“ uchechtl se Louis. Měl pravdu. Téměř nikdo tu nebyl našeho věku. Vlastně celý klub vypadal hodně přepychově.
„Tak trochu popojedeme, ne?“ tleskl Zayn a promnul si ruce. Cítila jsem na své tváři jeho pohled, ale odmítala jsem se k němu otočit. Místo toho jsem se vydala rovnou k baru.
„Jednu colu, prosím,“ řekla jsem tiše pohlednému barmanovi ještě před tím, než jsem se usadila. Sjel mě pohledem až tam, kam mu výška baru povolovala, a podal mi sklenici s černou tekutinou. Líbil se mi.
„Colu?“ odfrkl si Zayn. „Dnes budeš pít něco jiného, zlatíčko.“
Nevyjadřovala jsem se. Neměla jsem potřebu mu vysvětlovat, že jsem si toho byla vědoma, a proto jsem si tu colu objednala. Byla to taková záchranná brzda.
„Takže čím začneme?“ usmál se škodolibě a začal barmanovi diktovat.
„Už jsi to někdy pila?“ naklonil se ke mně Harry.
„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. Celkem jsem nevěděla, co od toho očekávat. Jelikož jsem tequilu ještě nikdy nevyzkoušela, nedokázala jsem odhadnout, co se mnou udělá. Trochu mě to děsilo, ale uklidňovala jsem se tím, že mě snad hned první kolo úplně nevyřídí.
„Buď v klidu, v závěru to chutná celkem dobře,“ zasmál se. „Nasliň si kůži mezi palcem a ukazováčkem,“ dával mi instrukce a sáhl po slámce, ve které byla skořice. „Slízneš skořici, vypiješ tequilu a zajíš to pomerančem, dobře?“ řekl konstruktivně a rozesmál se při pohledu na můj výraz. Nechtěla jsem vidět, jak se tvářím.
„Dobře,“ kývla jsem odhodlaně hlavou a udělala tak, jak říkal. Olízla jsem připravenou skořici, vyklopila do sebe zlatavou tekutinu a rychle to zajedla pomerančem. Jakmile jsem skončila tento proces, znechuceně jsem se zašklebila.
„Tak co?“ zasmál se Niall.
„Už nikdy, dík.“ řekla jsem a upila coly.
Ostatní se zasmáli.
„Budeme tancovat?“ zeptala jsem se. Potřebovala jsem to nějak vypotit.
„Jasně,“ kývl Niall a šel domluvit hudbu, která v klubu samozřejmě nehrála. Nechápala jsem, co je to za klub bez hudby.
Zvedla jsem se z barové židličky a jakmile jsem udělala tři kroky, zavrávorala jsem. Asi to bylo silnější, než jsem si původně myslela.
„Hej, pozor,“ zachytil mě Liam se smíchem.
„Trochu se mi zatočila hlava. Pojď se mnou tancovat.“ Nehodlala jsem na sobě ukázat byť jen sebemenší slabost. Věděla jsem, že vydržím víc. Jen jsem se potřebovala dostat do formy.
„Ty jsi neskutečná,“ zasmál se.
Žádné komentáře:
Okomentovat