„Harry! Co. To. Sakra. Mělo. Znamenat?!“ slyšela jsem zpoza dveří Paula rázně odsekávat každé slovo, které vyslovil. Přejel mi z toho mráz po zádech. Ani jsem ho nemusela vidět a bylo mi jasné, jak se tváří.
„Snažil jsem se napravit něco, co jsem podělal,“ odpověděl mu poklidně. Překvapil mě jeho nezaujatý tón. Při normální příležitosti Harry vždy vyletěl z kůže a začínal být agresivní. Tentokrát ne.
„To nebylo v plánu! Managementu se to nebude líbit!“
„Tak ať? Vlastně když tak nad tím uvažuju, není nic, s čím by neměli být spokojeni. Tohle všechno začali právě oni!“ Jeho trpělivost postupně vyprchávala.
„Já snad radši ani nechci vědět, cos provedl…“
„To nechtěj,“ souhlasil s Paulem a pak už bylo ticho.
Nadechla jsem se. Posbírala jsem veškerou svou odvahu a zatlačila do těžkých dveří, za kterými jsem do teď nervózně postávala.
Jakmile mě zpozorovali, veškeré dění utichlo a já se stala středem pozornosti. Nesnášela jsem to.
„Katie,“ kývl mým směrem Paul na přivítání.
Nervózně jsem mávla všem na pozdrav. „Jak velký problém z toho kluci budou mít?“ zeptala jsem se Paula, aniž bych mu pozdrav oplatila nějak zvlášť. Dnes už jsme se viděli, takže jsem nehodlala ztrácet čas zbytečnými banalitami.
„Budu z toho mít problém jen já,“ promluvil Harry. „Nebo se o to alespoň pokusím, aby to neodnesli i ostatní.“
Tiše jsem se rozhlédla po ostatních.
„Kdy tam jdeš?“
„Ještě nevolali, ale pravděpodobně hned, jak budeme v Londýně,“ odpověděl a sklopil pohled. Vypadalo to, jako by se smiřoval s tím, že to nemělo žádný účinek, jako by vše bylo nazmar.
„Půjdu tam s tebou,“ oznámila jsem nahlas, aby to všichni slyšeli.
Překvapeně zvedl hlavu.
„Cože?“ ozval se dvojhlasně Paul s Liamem.
„Půjdu tam s Harrym,“ zopakovala jsem jim. Věděla jsem, že mi rozuměli víc než dobře, ale pro jistotu jsem je v tom ujistila. „Teď jsme na to dva, pamatuješ?“ připomněla jsem mu jeho slova, která mi řekl, když mi pomohl z noční můry.
Koutky úst se mu nejistě zvedly v úsměv a v jeho očích zazářilo. Právě v tuto chvíli jsem si byla jistá, že jsem udělala správný první krok. Tohle k partnerství patří. Držet při sobě.
Před hotelem jsem vystoupila z velkého auta do neřízeného roje čekajících fanynek. Má první reakce na tento, pro mě nečekaný zjev, bylo neskryté zděšení.
„Katie!“ křičelo na mě několik lidí z davu. Otočila jsem se tím směrem a vyslechla si otázku, která byla mířená přímo na tělo: „Co říkáš na Harryho vyznání dnes při koncertě?“
Právě v tuto chvíli se kolem mého pasu obmotala něčí paže. Moc dobře jsem věděla čí.
S úsměvem jsem promluvila: „O této záležitosti jsem ještě neměla příležitost mluvit ani s Harrym osobně, takže vám nepovím nic víc, než že jsem byla velmi překvapena.“
Harry se mi zasmál do vlasů. „Rozená diplomatka,“ řekl tak nahlas, abych to slyšela já.
Spokojeně jsem se na něj zazubila. Měla jsem dobrou náladu. Cítila jsem se nabita zvláštním druhem nové energie. Právě v tuto chvíli mi bylo nepopsatelně dobře.
Pokračovali jsme dál do hotelu, když jsem za sebou slyšela hysterické pištění: „Ona mi odpověděla! Ona na mě promluvila! Slyšeli jste to?!“
„Ou,“ zmateně jsem se otočila tím směrem, ale Harry mě stáhl zpět.
„Zvykej si,“ mrkl na mě, „a nebo na ně nemluv.“
„Už si o tom chceš promluvit?“ sedl si na postel a zkroušeně ke mně vzhlédl.
Zastavila jsem se pár kroků před ním a zavrtěla hlavou: „Ne. Chtěla bych na to zapomenout. Na celý ten klub,“ řekla jsem. Ano, na vše, co se stalo v klubu. Nemělo to žádný význam, nepamatoval si to. Nebo alespoň nechtěl. Nemělo to žádný význam. „Šlo by to?“
„J-jo, asi jo,“ zamračil se zmateně. „Jen… Já jen nechci, aby mezi námi bylo něco nevyřešeného.“
„Nebude,“ zavrtěla jsem hlavou. „Nezlobím se. Taky jsem nebyla bezchybná. Začala bych zase od nuly, dobře? S čistým štítem.“
Hlasitě vydechl. „Dobře,“ přikývl a zamyšleně ke mně zvedl pohled. Zvedl ruku a pobídl mě, abych k němu popošla.
Se značným zaváháním jsem těch pár kroků udělala.
Chytl mě za ruku a druhou ruku mi obmotal kolem pasu. Stáhl mě k sobě na klín a přitáhl blíž k tělu. Bylo to docela zvláštní, takové křečovité gesto, ale snažila jsem se mu to co nejvíce ulehčit.
Pozvedl volnou ruku a konečky prstů se dotkl mé tváře. Ten dotyk byl zvláštně elektrizující. Jeden prst nechal sklouznout po mé tváři směrem k uchu, čímž z mého obličeje odstranil pramen vlasů a rychlým pohybem ho zastrčil za ucho. Celou tu dobu měl ve tváři soustředěný výraz.
Zaujatě si prohlížel můj obličej. „Jsi nádherná,“ zamumlal.
„Ah,“ bylo jediné, co jsem ze sebe byla schopna vydat. Zhluboka jsem se nadechla a uhnula pohledem z jeho tváře. Nevěděla jsem, co se v takové situaci říká. Neuměla jsem přijímat komplimenty. Nechtěla jsem, aby říkal něco, co nemyslel vážně.
Zavřela jsem oči a mírně zavrtěla hlavou.
„Notak,“ zašeptal a pohladil mě hřbetem ruky po tváři. Tím mě donutil k němu pohled opět zvednout.
Cítila jsem se trapně.
„Myslím to vážně,“ ujistil mě, jako by slyšel mé myšlenky. „Jsi nádherná,“ zopakoval.
„Děkuju,“ vydechla jsem tak tiše, že to znělo, jako by ze mě vyšel jen horký vzduch.
„Hah,“ pousmál se. „Nechci, abys mi děkovala. Chci, abys to přijala. Dobře?“
„Hm.“
„Jak ti to mám dokázat?“
„Nijak,“ zavrtěla jsem hlavou a podívala se mu přímo do očí. Nechtěla jsem, aby mi něco dokazoval.
Povzdechl si a opět se dotkl mé tváře. Pozorně svou ruku sledoval.
Začínala jsem si na jeho jemné dotyky zvykat. Pokoušela jsem se o druhý krok v překonání sebe sama.
Zastavil se u mé brady, kterou následně stiskl mezi palcem a ukazováčkem. Zvedl pohled k mým očím a já mezi námi cítila nevyslovenou otázku.
Čekala jsem.
„Smím tě políbit?“ zeptal se tiše.
Nepatrně jsem pootevřela rty a vtáhla do sebe potřebné množství vzduchu. Zamžikala jsem.
„Musíš se na to ptát?“
Pokřiveně se usmál a nahnul se blíž k mému obličeji. „Vždy mi budete odpovídat otázkou, slečno Bloombergová?“ vydechl mi na rty.
„Vždy se mě budete ptát na hloupé otázky, pane Stylesi?“ vrátila jsem mu nazpět.
Pobaveně se zasmál. „Jsi neskutečná,“ zamumlal a pak už naše rty konečně spojil.
Zavřela jsem oči a v tu chvíli mi na mysli vyvstala vzpomínka na Liama. Ne, ne. Na to nesmím myslet. Ne! Tohle byl Harry, můj přítel. Nikdo jiný kromě něj neexistoval. Nesměl.
Harry se odtáhl a zářivě se na mě usmál.
Nejistě jsem mu úsměv oplatila a pak si ho k sobě opět přitáhla. Nechtěla jsem, aby poznal, že se něco děje. Nesměla jsem to všechno zkazit hned na začátku. Teď už ne. Třetí šance se nedávají.
„Ahoj, já jsem Katie,“ usmála jsem se na sympaticky vypadající blondýnku a stiskla sis ní ruku.
„Harryho přítelkyně,“ kývla. „Jsi roztomilá,“ zakřenila se na mě. „Perrie.“
„Ráda tě konečně poznávám.“
„Já tebe!“ vyhrkla nadšeně a objala mě. „Zayn mi o tobě hodně vyprávěl.“
„Ou,“ kmitla jsem pohledem nervózně k Zaynovi, když se ode mě odtáhla, „to mě dost děsí.“
„To vůbec netuším proč,“ popotáhl dotčeně jmenovaný a obmotal paži kolem Perriina pasu. Konečně z něj vyzařovala spokojenost. Byl šťastný a já s ním.
„Nedělej svatouška,“ zašklebila jsem se na něj.
Perrie se rozesmála: „Myslím, že si budeme rozumět.“
Žádné komentáře:
Okomentovat