„Katie,“ slyšela jsem Perriin hlas a pak jsem na svém čele ucítila studenou vodu.
„Promiň,“ vydechla jsem a snažila si posunout do sedu.
„Promiň? Spíš já bych se měla omlouvat tobě,“ řekla ostře.
Opatrně jsem zavrtěla hlavou. „To ne.“
Zhluboka jsem se nadechla a rukama se podepřela tak, abych se mohla dostat na nohy.
„Počkej, pomůžu ti.“ Chytila mě kolem pasu.
V zrcadle jsem viděla její starostlivý výraz. Když jsem pohledem zabloudila na svůj obličej, pochopila jsem. Pod okem, kam jsem se uhodila o umyvadlo, se mi začala kůže zbarvovat do absolutně nepřirozené nazelenalé, a z vlasů mi vytékal pramínek krve.
„Zajedeme do nemocnice, dobře?“ navrhla.
„Ne,“ odmítla jsem. „Nechci být v novinách.“
„Katie, jestli jde o Harryho…“
Zavrtěla jsem hlavou. „Prostě do nemocnice nechci.“
„Fajn,“ povzdechla si.
Perrie zastavila projíždějící taxík a my do něj nastoupily. Stála si za tím, že pěšky nepůjdeme, a to i přesto, že jsem ji několik minut přesvědčovala, že to zvládnu i bez větších problémů.
„Půjdeš na zbytek koncertu?“ zeptala jsem se. Já se na něj necítila. Nechtěla jsem vidět všechny ty fanynky. Nedokázala jsem si představit, že bych před ně předstoupila po incidentu, který se odehrál. Bez hrdosti. Styděla jsem se. Nechala jsem se zahnat do kouta mladou holkou, která mě neměla právo nijak omezovat. Bohužel jsem po celou dobu jednala v zájmu skupiny, ne svém, takže jsem toho svým způsobem nelitovala. Kdybych se bránila víc, byla jsem si jistá, že by to značně poznamenalo kariéru všech kluků, a to jsem na svědomí mít nechtěla.
„Ne,“ podívala se na mě vážně, „budu s tebou. Až dorazíme do hotelu, zavolám Paulovi.“
„Řekneš mu to?“ zamumlala jsem tichou otázku a poníženě se zahleděla skrz mastné okénko taxíku.
„Ano.“
Trhaně jsem do sebe nasála vzduch smíšený s cigaretovým kouřem. „Je to nutné?“
„Musí to vědět a chci, aby se to Harry dozvěděl ihned, jak skončí.“
„P-proč?“ otočila jsem k ní hlavu tak rychle, že se mi trochu zatočila.
Povzdechla si. „Nedělej prudké pohyby. Musíte si o tom s Harrym promluvit.“
Sklopila jsem pohled ke svým rukám spočívajících na mých stehnech. „Můžu si za to sama.“
„Ne, to si myslet nesmíš. Není to tak. Vím, že to tak od Harryho vyznělo, ale ty sama nejlépe víš, jaké pocity se v něm třískají. Cítí za tebe zodpovědnost, má o tebe strach, ale nechce ti to dávat najevo. Bojí se a kompenzuje si to tím, že je hrubý.“
„Super,“ utrousila jsem.
„Znáš ho, takže víš, co udělat pro to, aby začal být upřímný nejen k tobě, ale i sám k sobě.“
Prudce se rozrazily dveře. Harry do pokoje vpadl tak nečekaně, že mé srdce leknutím začalo bít jako splašené.
Seděla jsem na kraji postele, bokem ke dveřím, takže můj zbarvující se monokl nebyl na první pohled vidět.
„Jsi v pořádku?“ vyhrkl splašeně a přiběhl k posteli.
„Tak já vás tu nechám,“ řekla Perrie věcně a zvedla se z postele; nikdo jí nevěnoval pozornost. Sotva jsem slyšela, jak zavřela dveře. Byli jsme tu sami.
Pootočila jsem hlavu pryč od něj. Nechtěla jsem, aby to viděl.
„Katie, co ti udělala?“ Jeho hlas byl bezradný. Klečel přede mnou na zemi a propaloval pohledem mou odvrácenou tvář.
Najednou jsem na své bradě ucítila jeho studené prsty. Přejel mi mráz po zádech.
Vytvořil mírný nátlak a pootočil mou hlavu čelem k němu.
„Proboha,“ vydechl zděšeně. Pozvedl ruku o něco výš a dotkl se pohmožděného místa.
Leknutím jsem sykla. Nebolelo to, jen to bylo nepříjemné.
Urychleně jsem se zvedla a váhavě k němu otočila.
Unaveně se zvedl s podlahy a z výšky dosedl na místo, kde jsem doteď seděla já. Opřel si lokty o stehna a s výdechem složil hlavu do dlaní.
Chtěla jsem něco říct, ale když jsem se nadechla, došlo mi, že nemám co.
Došla jsem do koupelny a opřela se o umyvadlo. Váhavě jsem zvedla pohled k mému odrazu v zrcadle. Vypadala jsem hrozně.
Zvedla jsem ruku ke své tváři, která nabírala lehce fialovou barvu. Bříšky prstů jsem opatrně přejela přes nateklé líčko.
S hlasitým výdechem jsem ruku nechala klesnout a opět se opřela o hranu umyvadla. Svěsila jsem hlavu mezi ramena. Zasloužila jsem si to. Všechno z toho.
Uslyšela jsem váhavé kroky, které utichly těsně za mými zády.
„Mrzí mě to,“ promluvil ochraptěle.
Zvedla jsem hlavu a zadívala se do jeho ublížených očí v zrcadle.
Váhavě jsem pozvedla koutky v sotva zpozorovatelný úsměv. „Nemusí.“
Bolestně zkřivil obličej. Odpoutal se od mého pohledu a začal věnovat pozornost svým rukám, které se nejistě dotkly mého pasu.
Neprotestovala jsem a to ho pobídlo pokračovat.
Obmotal své paže kolem mého těla a něžně, ale zároveň pevně si mě přivinul ke svému tělu. Hlavu položil na mé rameno tak, že mě jeho vlasy šimraly na odhaleném krku.
„Tak moc mě to mrzí,“ zamumlal a jeho držení zesílilo.
Odlepila jsem své ruce od umyvadla a zakryla jimi ty jeho. Cítila jsem, jak se pomalu postupně uvolňuji z křečovitého postoje. Zhluboka jsem se nadechla.
„Už jim nikdy nedovolím, aby ti ublížili,“ řekl smutně a zvedl svou hlavu z mého ramene. Nahnul se k mému uchu a důrazně zašeptal: „Nikdy; to ti slibuju.“ Jeho horký dech ovál můj krk.
Zachvěla jsem se.
Sklonil hlavu ještě níž a přitiskl své jemné rty na mou pokožku. Reakcí mu byla husí kůže po celém mém těle. Uvnitř jsem se napnula a uvolnila zároveň, bylo to zvláštní. Natáhla jsem do plic vzduch a hlasitě ho vydechla.
Zvedla jsem pohled k našemu odrazu v zrcadle a tiše nás sledovala. Vypadalo to tak správně; krásně.
Narovnal se, líbl mě do vlasů a pak do nich zabořil svůj obličej, aby mohl vdechnout jejich vůni.
Opatrně jsem se odvážila pohnout a otočit.
Když zaznamenal můj pohyb, povolil sevření a nechal klesnout své paže podél těla. Vypadalo to, jako by byl smířený s myšlenkou, že od něj chci pryč. Když jsem se k němu úspěšně otočila a stále se neoddalovala, jeho pohled se pomyslně rozzářil. Opět jsem kolem svého pasu ucítila jeho silné paže.
Jednu ruku jsem mu dala kolem krku a druhou jsem mu zajela do vlasů. Prsty jsem mu prohrnula polodlouhé kudrlinky kolem ucha. Střetla jsem se s jeho jiskřivým pohledem a oplatila mu spokojený úsměv.
Nahl se nade mě a opřel se čelem o to mé.
Má ruka projela skrz jeho vlasy až ke krku, kde se spojila s tou druhou. Jemnou silou jsem si ho k sobě přitáhla a letmo ho políbila. Odtáhla jsem se a se skousnutým spodním rtem nejistě vzhlédla. Na jeho tváři pohrával pokřivený úsměv.
Udělal nepatrný pohyb dopředu a naše rty opět spojil. Tentokrát to nebylo žádné váhavé pokoušení toho druhého. Dravě si kradl další a další polibky.
Nepatrně jsem pootevřela ústa a on se mi bez jediného zaváhání vloupal jazykem mezi rty.
Celé naše počínání nabíralo na nutnosti a dychtivosti. Naše jazyky sváděly nekonečný souboj, při němž mě mátly mé vlastní pocity. Cítila jsem chtíč; čistý chtíč a vášeň.
Silně jsem si ho k sobě tiskla a neplánovala ho v blízké době pustit.
Jeho ruce pomalu sklouzly přes hýždě až pod zadek. Snížil se v kolenou a zvedl mě do vzduchu.
Automaticky jsem mu obmotala nohy kolem jeho pasu.
Udělal s námi několik kroků a opět jsme se ocitli v pokoji. Nenasytně jsme hltali rty toho druhého.
Jednu svou ruku jsem přemístila na jeho tvář a jemným klouzáním konečků prstů po jeho kůži obtahovala jeho výraznou čelist.
Zastavil se. Začal se překlánět a já se najednou dotkla svými zády měkké matrace naší postele. Opatrně mě na ni položil a nepřestával líbat. Stále jsem měla své nohy obmotané kolem jeho pasu.
Jednou rukou se podepřel vedle mé hlavy a druhá začala bloudit pod mým tričkem.
Pomalu mi začalo docházet, k čemu tohle všechno směřuje.
„Harry,“ zamumlala jsem, ale víc mi říct nedovolil. Opět se přisál na mé rty a já ztratila možnost mluvit.
Rukama jsem silně zatlačila do jeho hrudi. „Dost,“ zachrčela jsem.
Na jeho tváři se mihl nechápavý výraz. Hlasitě oddechoval.
„Harry, já s tebou nechci mít sex…“
V jeho obličeji se promítl řetězec emocí. „Chápu,“ kývl a odtáhl se. Vyprostil se ze sevření mých nohou a hodil sebou o postel vedle mě. Při dopadu hlasitě vydechl.
Sedla jsem si do tureckého sedu, čelem k němu. Zavřela jsem oči a se zmatkem v hlavě se trhaně nadechla. „D-dnes,“ řekla jsem a vzápětí upřesnila, o čem mluvím: „Dnes s tebou nechci mít sex.“ Skousla jsem si ret a nervózně si prohrnula dlouhé vlasy. „Stalo se toho až příliš.“
Překvapeně ke mně otočil hlavu. „To znamená, že…?“
Kývla jsem. „Že někdy…“
Jeho tvář se rozzářila potlačovaným nadšením. Prudce se zvedl do sedu a chytl mou hlavu do dlaní. Palcem jemně přejel po mé pohmožděné tváři a něžně mě políbil.
Žádné komentáře:
Okomentovat