„Já to udělám,“ zamumlal a pak se ode mě odtáhl. Chvatnými pohyby si rozepnul uplé kalhoty a než jsem se stačila vzpamatovat, sletěly na podlahu vedle postele.
Automaticky jsem stáhla ruce ke svým kalhotám a uvolnila knoflík ze svého místa.
Harry uchopil mé kalhoty v pase a já se nadzvedla, aby mi je mohl stáhnout přes zadek.
Mé džínsy odhodil někam za sebe a klekl mezi mé nohy.
Znovu jsem mu je obmotala kolem pasu a za zády překřížila v kotnících.
Nahl se nade mě a políbil mě. Jemně skousl můj spodní ret mezi zuby a zatahal za něj.
Tiše jsem vydechla.
Svými polibky se přemístil na hranu čelisti, odkud putoval přes krk až k uchu. Uchopil můj ušní lalůček mezi rty a pevně stiskl.
„Vážně to chceš?“ vydechl mi do ucha.
Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, opustil mé ucho a polaskal svým jazykem jemnou kůži na mém krku.
„Takže?“ zamumlal mi do těla a já se pod jeho horkým dechem zachvěla.
„Chci,“ zašeptala jsem neslyšně a zabořila své ruce do jeho hustých vlasů.
To jediné slovo posloužilo jako spouštěč jeho zájmu o mé tělo, které pod ním leželo. Věnoval se každé pídi mé probuzené pokožky. Jeho prsty po mně klouzaly tak jemně a lehce, že jsem necítila ani ten nejmenší tlak vyvíjený jejich váhou; cítila jsem jen elektrické mrazení v místech, kde se mě dotkl. Všechny mé nervové buňky byly napnuté k prasknutí. Pokoušel jejich výdrž.
Na moment zvedl hlavu. „Občas musíš říct, jak se cítíš. Když se ti to nebude líbit, přestanu, dobře?“ pohlédl mi vážně do očí. Myslel to vážně.
Zamžikala jsem. „Jsem nervózní.“
„Ty jsi …?“ nedořekl to, ale já věděla, na co se ptá.
„Ne, nejsem panna,“ zahučela jsem téměř popuzeně. Jenže první sex s každým novým partnerem bylo jako oficiální poprvé; alespoň co se týče nervozity a studu. Nebyla jsem člověk, co by se někde odhaloval na potkání, rozevíral nohy na požádání. Mělo to pro mě význam.
„Nemusíš být nervózní,“ zamumlal mi do břicha a pak to rozpálené místo olízl.
Byli jsme v sobě zaklenutí a hlasitě oddechovali.
„Jak se cítíš?“ zeptal se.
Odpovědí mu byl jen hlasitý výdech.
Znepokojeně zvedl hlavu. Jemným tlakem jeho dlaně mě donutil pohlédnout mu do očí.
„Katie,“ vyslovil mé jméno vážně. „Jsi v pořádku?“
„Víc než to,“ zářivě jsem se usmála. „Přála bych si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.“
Úlevně vydechl. „Jsem šťastný,“ přiznal a pohladil mě po skráni.
„Taky jsem šťastná.“
Podepřel se o lokty a převalil se ze mě vedle na postel.
Automaticky jsem se k němu přivinula a on mě objal kolem ramen. Cítila jsem se po tak dlouhé době celá a nefalšované šťastná.
„Miluju tvůj úsměv,“ promluvil ochraptěle po chvíli.
Můj dech se zadrhl. Děsila jsem se všech vět, které obsahovaly sloveso ‚milovat‘.
„Mrzí mě, že se nesměješ častěji. A ještě víc mě mrzí to, že za to z velké části můžu já.“
Přetočila jsem se tak, abych se bradou opřela o jeho nahou hruď. „To není pravda,“ zazubila jsem se, na což se mu koutky úst zvedly vzhůru a opět odhalil své bílé zuby.
„Mám ráda tvůj pokřivený úsměv,“ přiznala jsem nazpět a ukazováčky se jemně dotkla jeho koutků. Jemnými tahy jsem jeho ústa vytvarovala do zmíněného úsměvu. „Vždy, když se tak usměješ, cítím se dobře. Je to taková jistota, že je všechno v pořádku.“ Opustila jsem jeho ústa a ruku přesunula k jeho čelu. Palcem jsem obkreslila vrchní linii jeho obočí a pak nechala svou dlaň sklouznout podél jeho tváře. Když jsem se opět přiblížila k jeho plným rtům, pozvedla jsem palec a přejela přes ně. Byly tak měkké a jemné.
Najednou jsem ucítila jeho dotyk na mém čele.
„Mračíš se,“ zkonstatoval. „Nad čím přemýšlíš?“
Pousmála jsem se. „Došlo mi, že takhle jsem tě nikdy před tím nevnímala.“
„Jak?“ zajímal se s úsměvem.
Nepostřehnutelně jsem kmitla rameny. „Nevím,“ přiznala jsem, ale úsměv z mé tváře stále nemizel. „Teď už mám pocit, že jsme opravdový pár.“
Zabublaloto v něm. „K tomu jsi potřebovala sex?“ zasmál se.
Střelila jsem po něm vražený pohled, ale vzápětí jsem svůj výraz opět zjemnila. Došlo mi, že má pravdu. „Vlastně jo.“
Zamračil se. „Jak to myslíš?“
„Sex byl další krok. Byl to krok, který nás sblížil zase o něco víc. Bylo to intimní a takové osobní, nemyslíš?“
„Jo,“ souhlasil. „Mělo to význam.“
Jen jsem spokojeně přikývla a pak si opět lehla na jeho rameno. Měla jsem pocit, jako bych létala. Mělo to význam pro nás oba.
Ozvalo se zabouchání na dveře.
Ignorovala jsem to. Ignorovala jsem celý svět kolem. Soustředila jsem se pouze na pravidelné zatínání a povolování čelisti a pevné svírání jemné látky ve svých rukách.
„Otevřu,“ ozvalo se tiše z mlhy kolem mě. Jediné slovo bez náznaku jakýchkoli emocí.
Bylo mi to fuk. Já se zvednout neplánovala. Neplánovala jsem nic.
„Katie,“ promluvil na mě někdo a v mém zorném poli se objevila něčí hlava. Koukala jsem do prázdna, nezaostřovala jsem. Dívala jsem se skrz toho člověka a i přes to jsem věděla, kdo přede mnou stojí. Nikdo jiný mě tak neoslovoval. Teta. Normálně bych reagovala šťastně, nadšeně, ale teď mi to bylo jedno. Dávala jsem speciální pozornost slané vodě v mých očích. Způsobovala zajímavé odlesky změti barev, do které jsem nezúčastněně zírala.
„Jak dlouho už takhle nereaguje?“ zeptala se.
Zaregistrovala jsem delší odmlčení druhé osoby. „Od doby, co jsme přijeli z nemocnice.“
„Musí odsud vypadnout,“ zazněla pokojem rozhodná věta.
„Nikam nepůjdu,“ procedila jsem skrz zuby.
„Katie!“ zvýšila hlas a chytla mě zaramena. Bezohledně mnou zatřásla, což mě donutilo na ni zaostřit. „Oni už se nevrátí. Nikdy.“
Zírala jsem na ni zděšeně. Celý svět kolem mě ztichl. Slyšela jsem jen hlasitý tep v mých uších. Pootevřela jsem ústa a pak to pomyslné vakuum prasklo a já uslyšela hlasitý, chrčivý vzlyk. Vycházel ze mě.
„Katie,“ ucítila jsem na své tváři horkou dlaň.
Se škubnutím jsem vyděšeně rozevřela oči.
„Ššš, bude to dobré,“ mumlal stále dokola a něžně mě hladil po vlasech. „Vzpomínka?“ Neptal se na zlý sen. Věděl, že se mi zlé sny nezdají; věděl, že se vracím do minulosti.
„Jo,“ přitakala jsem a přivinula se blíž k jeho nahému tělu.
Jeho paže se kolem mého těla stáhly o něco pevněji.
„Nechceš si chvíli povídat?“
Rty se mi roztáhly do malého úsměvu. Potěšilo mě, že si chtěl povídat.
„Ráda,“ zachraptěla jsem.
„Vždy jsi přemýšlela jen nad žurnalistikou? Myslím tím… Uvažovala jsi někdy i nad jinou univerzitou?“
„Nevím,“ přiznala jsem. „Jako malá jsem chtěla být učitelkou,“ zasmála jsem se trpce. „Pak jsem měla období, kdy jsem chtěla být lékařka, ale teď chci psát.“
„Uhm,“ přijal informaci zahučením. „Nepřemýšlela jsi někdy nad právy nebo nějakým managementem?“
„Proč?“ zamračila jsem se do tmy pokoje.
„No…,“ odmlčel se, „trochu jsem nad tím přemýšlel…“
„A došel jsi k?“ pobídla jsem ho netrpělivě s úsměvem.
Tichým zachrčením si uvolnil hrdlo. „Myslel jsem, že bys časem třeba mohla pracovat pro nás.“
Mé oči se překvapeně rozevřely a já v mžiku zvedla hlavu. Podepřela jsem se o loket a s pozvednutým obočím na něj koukala.
„Není to trochu neprofesionální, když spolu udržujeme tak intimní vztah?“
Odfrkl si a zabořil svou hlavu hlouběji do měkkého polštáře. „Ty mi to vždycky musíš zkazit, viď?“
„Chtěl bys, aby to tak bylo?“ skousla jsem si spodní ret a se zatajeným dechem čekala na jeho odpověď.
„Možná,“ souhlasil. „Myslím, že by celá naše existence byla hračka, kdybychom byli zaštítění tebou,“ uchechtl se.
„Tím chceš říct?“ zalapala jsem teatrálně po dechu.
Pousmál se a natáhl ruku k mému obličeji, aby mi mohl zastrčit neposedný pramen vlasů za ucho. „Tím chci říct, že s tebou bych neměl pocit svázanosti. Myslím, že bys byla schopná pro nás stanovit takové podmínky, které by vyhovovaly absolutně všem. Tvůj slovní souboj s pány z Modest tomu nasvědčuje víc, než jasně.“
Rukou zatlačil na můj zátylek a přitáhl si mou hlavu blíž ke svému obličeji. Zvedl se do polosedu a ochranitelsky mě líbl na čelo.
Tiše jsem se pousmála.
Žádné komentáře:
Okomentovat