„Vážně
nechceš, abych pro tebe večer zase dojel?“ zamračil se, když jsme vjížděli do
ulic Londýna. Přeřadil a zpomalil.
„Ne,“
zavrtěla jsem hlavou a otočila k němu hlavu. „Jsem domluvená s Liamem,
že mě vezme domů, když tam jede.“
Když
jsem viděla, jak beze slov zatnul čelist, zvedla jsem svou paži a položila ji
na jeho stehno.
„Notak,“
zamumlala jsem a palcem začala přejíždět tam a zpět.
Po
chvíli se uvolnil a otočil ke mně na zlomek vteřiny hlavu. „Dojel bych pro
tebe,“ řekl a opět se zamračil na vozovku, po které jsme jeli.
Pousmála
jsem se. „Já vím,“ řekla jsem a stočila se tak, abych mohla sledovat jeho
profil. „A vážím si toho, ale Liam je můj nejlepší kamarád. Musíš akceptovat,
že ho ze svého života nemůžu jen tak vyškrtnout.“
Bylo
na něm vidět, jak se musí hodně přemlouvat, než odpověděl. „Já vím,“ kývl rázně
a začal prsty nervózně bubnovat do volantu.
Zajel
k volnému parkovacímu místu a zastavil. Vypnul motor a s výdechem se
opřel do sedačky.
„Mohl
bych tu s tebou zůstat,“ zkusil s nadějí v očích.
Zavrtěla
jsem hlavou. „Ne,“ zasmála jsem se. „Slíbil jsi Anně, že jí pomůžeš
s přípravou.“
„Stihl
bych to večer.“
„Harry,“
vydechla jsem. Chtěla jsem s ním trávit veškerý možný čas, ale tohle
nešlo. Nemohli jsme spolu být pořád; pak by bylo nadcházející loučení ještě
horší.
„Fajn,“
kývl a nahl se ke mně, aby mě mohl políbit. Pomalu a něžně polaskal mé rty.
„Dávej na sebe pozor, dobře?“ chytl mě za bradu a vážně se mi zadíval do očí.
„Ty
taky. Jeď opatrně.“
„Pojedu…
A Liam, ať -“ začal, ale já mu ke rtům přiložila ukazováček.
„Harry,“
pohrozila jsem mu se zamračením a zakroutila hlavou.
Zhluboka
se nadechl a na moment zavřel oči. „Fajn,“ řekl už podruhé.
„Miluju
tě,“ připomněla jsem mu.
Jeho
pravý koutek kmitl vzhůru. V jeho očích se najednou objevila jiskra
štěstí.
„Já
miluju tebe,“ řekl a líbl mě na čelo.
„Tak o
čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ nadhodila jsem a přes okraj hrníčku pohlédla na
Liama.
Se
spokojeným úsměvem zavrtěl hlavou. „Až po tobě, taky jsi se mnou o něčem chtěla
mluvit.“
„Nevím,
jak…“ uhla jsem pohledem k zemi a pak zpět k němu.
Povzbudivě
se na mě usmál. „Od začátku.“
Zhluboka
jsem do sebe ústy natáhla vzduch a pokusila se roztáhnout scvrklé plíce.
„Přišel
mi dopis z univerzity,“ řekla jsem a olízla si oschlé rty. Nebyla jsem
schopná hledět mu do očí. Zírala jsem do země a zatínala čelist. Cítila jsem,
jak se mi vyslovením onoho verdiktu zhroutí veškerý svět.
„A
dál?“ zeptal se s obavami v jeho hlase. Už z něj nevyzařovala
pozitivní energie jako před momentem. Necítila jsem ji, nebyla tam. Děsil se
mých následujících slov.
Zkroutila
jsem rty v nekontrolovaný úšklebek a bryskně pokrčila rameny. Mé oči se
začaly zaplňovat slzami.
„Přišlo
jim to pozdě,“ vydechla jsem a střelila k němu uslzeným pohledem.
Jeho
tvář byla v šoku a zděšení zároveň; nabírala popelavé barvy.
„A já
nevím, co teď,“ zamumlala jsem neslyšně a utlumila v sobě vzlyk deroucí se
z mého hrdla. Nechtěla jsem brečet. „Vždycky jsem měla nějaký plán B, ale
teď… teď žádný nemám.“
„Pojď
sem,“ řekl s hlasem nasáknutým soucitem a rozevřel svou mohutnou náruč.
Bez
váhání jsem se mu opřela o hruď a nechala své slzy nepozorovaně stékat po
horkých tvářích.
Hladil
mě po paži ve snaze utěšit mě, ale já to sotva vnímala. Cítila jsem se zbytečně
a neschopně; cítila jsem se jako nicka.
„Co na
to řekl Harry?“ zeptal se tiše po chvíli.
Ztuhla
jsem. „Neví to,“ řekla jsem a odtáhla se od něj. Utřela jsem si hřbetem ruky
vlhké tváře a nejistě se na něj podívala.
„Tys
mu to neřekla?“ zalapal po dechu.
Zavrtěla
jsem hlavou. „Ne.“
„A to
proč?“ zamračil se.
Pokrčila
jsem rameny a přitáhla si nohy k tělu. „Chová se… jinak; divně. Něco přede mnou skrývá. Nevím co, ale něco určitě.“
Překvapeně
zamrkal. „Jak jsi na to přišla?“ zavrtěl udiveně hlavou.
„Nevím,“
popotáhla jsem a přimhouřila oči ve snaze, vybavit si vzpomínku na jeho
chování. „Řeč jeho těla je jiná. Není uvolněný, kontroluje se… Nevím.“
Pozvedl
obočí. „Tahle tvá vlastnost je dost děsivá,“ uchechtl se celý nesvůj.
„Nepřipadáš si trochu paranoidní?“ s humorem na mě mrkl.
Zatnula
jsem čelist. „Ty o tom něco víš, že?“ Probodla jsem ho pohledem a bez dechu
čekala, jestli něco řekne.
„Kath,
já nevím nic,“ odpověděl odmítavě. „Měla by ses zeptat jeho, ne mě.“
Chvíli
jsem ho beze slov pozorovala; lhal mi, věděla jsem to. Nakonec jsem ale
přikývla a snažila se z hlavy vymazat všechny nejhorší scénáře.
„V
Holmes Chapel budeme tak za dvě hodiny, prospi se,“ řekl a předjel auto jedoucí
před námi.
Zadívala
jsem se z okna do tmy.
„Ještě
stále jsi mi neřekl, cos mi chtěl říct,“ vzpomněla jsem si a se zájmem se
k němu otočila. Stále se tomu vyhýbal.
Pousmál
se. „Vidíš to… Úplně jsem na to zapomněl.“
„Takže?“
pobídla jsem ho netrpělivě.
„Bylo
mi líto, že by tvou práci měli číst jen na univerzitě. Takhle o nás ještě nikdo
nenapsal, víš? Niall z toho byl taky nadšený…“
Protočila
jsem očima. „Liame?“ přerušila jsem jeho tlachání o ničem.
„No?“
„Pointa,“
upozornila jsem na jeho odbočení a zašklebila se.
„Jasně,“
uchechtl se. „Takže jsem to zanesl do vydavatelství,“ řekl jakoby nic a sjel na
dálnici.
„Cože
jsi?“ zarazila jsem se.
Pokrčil
rameny. „Nechal jsem ti to vydat,“ řekl a na moment se střetl s mým
pohledem.
„Prosím?“
vypískla jsem. „To nemyslíš vážně, že ne?“
Zamračil
se. „Proč by ne? Úplně to vidím… Až budeš prodávat první výtisky, uděláme ti
reklamu a přijdeme tam s tebou. Budou mít dvě autogramiády zároveň. Není
to paráda?“
Nekontrolovatelně
jsem se rozesmála. „Ty ses zbláznil!“ vykřikla jsem se smíchem.
On se
jen spokojeně usmíval a dál sledoval silnici.
„Katie!“
slyšela jsem zezdola Evu.
Tiše
jsem zavrčela. „Oblékám se!“ zakřičela jsem nazpět.
Po
nepatrné chvilce se ozvalo tiché zaklepání.
Protočila
jsem očima. „Řekla jsem, že se oblékám!“
Dveře
se otevřely a mezi nimi vykoukla Harryho hlava.
„Můžu
ti pomoct?“ zeptal se s jiskřičkami v očích.
Zasmála
jsem se a kývla. Otočila jsem se k němu zády. „Mohl bys mi zapnout šaty?“
Beze
slova ke mně přistoupil a uchopil zip do jedné ruky. Zatáhl za něj a přehnaně
opatrně a pomalu jím jel nahoru. Odhalenou kůži před uschováním do jemné látky
přejel palcem.
Zachvěla
jsem se. Chyběly mi jeho dotyky.
Když
mi zapnul šaty až ke krku, otočil si mě čelem k sobě. „Ahoj,“ řekl a
políbil mě na rty.
„Ahoj,“
vydechla jsem mu do úst, a když jsem pocítila, jak se usmál, mé rty se taktéž
roztáhly do širokého úsměvu.
„Měli
bychom jít,“ zamračil se a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.
Kývla
jsem a udělala krok od něj, abych na sebe mohla hodit ještě poslední kritický
pohled.
Stoupl
si za mě a obtočil své paže kolem mého pasu.
„Jsi
nádherná,“ pousmál se a sklonil se, aby mi mohl věnovat polibek do vlasů.
„Před
domem jsou novináři,“ zahučela Eva, když nahlédla zpoza závěsu ven z okna.
Harry
kývl a začal po kapsách hledat telefon. „Zavolám Paulovi, aby nás odsud
dostal.“
Zamračila
jsem se. „Ne,“ řekla jsem a založila si paže na hrudi.
Zmateně
ke mně vzhlédl.
„To
potřebuješ mít pořád za zadkem Paula? Jsou to lidi stejně jako my. Jen si tě
vyfotí; stejně tak, jako by udělali, kdyby tu byl Paul.“
Zaraženě
zamrkal.
„Takže
jdeme,“ uzavřela jsem to. „Ahoj zítra,“ rozloučila jsem se s Evou objetím a
otevřela vchodové dveře. Ještě než jsem stihla vykročit z domu, kolem mé
dlaně se obmotaly jeho prsty.
„Společně,“
špitl mi do vlasů a my se vydali na cestu k autu, která se zdála být neobvykle
dlouhá.
Museli
jsme si dávat pozor na každý náš pohyb, protože jsme byli pod mikroskopickým
pohledem desítek lidí s fotoaparáty a kamerami. Nesnášela jsem to. Děsila
mě myšlenka, že bych měla být nejistá a nervózní celý svůj život. Jak takhle
může někdo žít?
Ehm. Co bych ti nato měla napsat? :-D Je to skvělé.
OdpovědětVymazatTohle je zase moc dokonalé a zamilované, takže je jasné, že za pár dílů přijde zvrat muahaha
OdpovědětVymazatAť Harry raději poví, co udělal, protože když jí bude lhát, tak to bude horší (doufám, že to nechceš)! Ale pokud to bude něco fakt zlého a Liam o tom věděl a Katie to neřekl, tak by se pak mohla Kath zlobit i na něho, ne? O:)
OdpovědětVymazatHm, já nějak nevím s kým bych raději Katie viděla. Harry je prostě super a chci aby s ní byl, ale na druhou stranu, Liam je k ní tak hodný, milý a prostě je úžasný! Páni, já vážně nevím jak tohle ukončíš a raději, to vědět ani nechci. Jinak, je to samozřejmě napsané skvěle, detailně prostě jako vždy. :)
dokonalé ;) doufám že jáí to Hazz brzy řekne a bude to v pohodě :D
OdpovědětVymazatja už chcem vedieť čo pred ňou skrýva!:'DD teraz som prehnane nedočkavá-,-" konečne sa tam niečo bude diať! hurááá! :DD jk, jk... je to strašne pekné:33(; xox Papi B.
OdpovědětVymazat